Jsme přesvědčeni, že přechod může být obdobím pohody a plného vyžití života. Předpokladem je kvalitní gynekologická péče, která omezí nepříznivý vliv hormonálních změn. Život každé ženy můžeme rozdělit podle činnosti pohlavních žláz, vaječníků, na několik období. Pro období novorozenecké a po něm následující dětství je charakteristický klid v této oblasti. Dalším úsekem života je období pohlavní zralosti s pravidelně se opakující činností vaječníků, dozráváním a následným uvolněním vajíčka, ovulací, a s odpovídajícími změnami hormonálních hladin. Zevním projevem správné funkce je pravidelný menstruační cyklus a v případě setkání vajíčka se zdravou spermií těhotenství. Stáří je poslední částí života a typickým je pro něj opět klidový stav, vaječníky výrazně omezují svou činnost. Období změn mezi dětstvím a dobou pohlavní zralosti nazýváme puberta, úsek mezi obdobím pohlavní zralosti a stářím, též plný změn ženina organismu i její psychiky, přechod neboli klimakterium. Tyto dva pojmy tedy neoznačují nemoc, ale určitý úsek života. Pro správné pochopení celé problematiky je nutné ujasnění některých pojmů. Obecně je známo, že přechod je spojen s koncem menstruace. Pro poslední krvácení se vžil název menopauza. Roky před ní nazýváme premenopauza, časové údobí bezprostředně před a 1 rok po menopauze perimenopauza a poslední období, začínající 12 měsíců po poslední menstruaci, postmenopauza. Soubor potíží, které se objevují v období přechodu, nazýváme klimakterický syndrom. Někdy tyto problémy vzhledem k jasné návaznosti na vynechávání činnosti vaječníků nazýváme též výpadovými jevy. Mezi 35. a 40. rokem pozvolna začíná vyhasínání činnosti vaječníků. Ne v každém cyklu se již uvolňuje vajíčko, otěhotnění je čím dále méně pravděpodobné. Hladiny hlavních ženských pohlavních hormonů - estrogenů - začínají kolísat. Posléze, obvykle kolem 50. roku, jejich produkce ve vaječníku končí úplně. Na tyto změny reagují řídící hormony z podvěsku mozkového - jejich hladiny rovněž nejprve kolísají a poté stoupají. Zjednodušeně se dá říci, že se snaží udržet vaječníky, jejichž stárnutí je hlavní příčinou přechodu, v činnosti co nejdéle. Především zmíněné kolísání hladin a jejich následný pokles je spojen s nástupem celé řady potíží, které ženy velmi obtěžují. Asi u 2/3 žen se objeví nějaké problémy, přibližně 1/3 žen zůstane všech potíží ušetřena. Nejčastější stížností jsou náhle vzniklé pocity horka, tzv. návaly. Jsou provázeny zrudnutím horní poloviny těla, zvýšením teploty pokožky a končí obvykle intenzivním pocením. Jejich frekvence je případ od případu odlišná, od několika málo krátkých atak v průběhu dne až po intenzivní potíže silně ztrpčující život. Vyvolávajícím momentem bývá rozčílení nebo stres, spolupodílet se může konzumace kávy či alkoholu, spouštěcích příčin však je celá řada a dokonce ne vždy jsme schopni je vysledovat. Poruchy spánku, zejména vyskytují-li se v noci návaly a pocení, přispívají k celkovému zhoršení stavu organismu. Často se mění nálady, převažují depresivní rozlady nebo podrážděnost, zvyšuje se roztržitost a zapomnětlivost. Hojně se objevují bolesti hlavy, mohou se přidat i závratě. Nepříjemně vnímané pocity bušení srdce nazýváme palpitace. Velmi obtěžující jsou potíže s udržením moči. Rodidla i orgány močového traktu jsou navíc náchylné k infekci, častý je výtok a svědění či pálení zevního genitálu. Logické je, že se snižuje kvalita pohlavního života, což se opět nepříznivě odráží v psychické oblasti. Jedním z nejnápadnějších příznaků jsou poruchy menstruačního cyklu. Zjednodušeně lze říci, že odchylky ve smyslu minus nejsou závažné. Při extrémně silném krvácení nebo trvá-li menstruace déle než týden, či pokud se opakuje v intervalu kratším než 3 týdny, jde o patologický stav vyžadující léčbu. Rizika spojená s přechodem. Subjektivně vnímané obtíže jsou jen určitým vrcholkem ledovce. Značná část nepříznivých změn v organismu probíhá skrytě a potíže se objeví, až když je stav vážný. Osteoporóza. Kost není neživým orgánem, jak by se na první pohled mohlo zdát. Její odbourávání a obnovování je velmi složitý děj, do ?kterého zasahuje celá řada činitelů. Důležitou kladnou roli v něm hrají pohlavní hormony, u žen především estrogeny. Ustane-li jejich produkce, úbytek kosti se urychlí. Když ztráta kostní hmoty přesáhne určitou věku odpovídající mez, hovoříme o osteoporóze. Vážným nebezpečím jsou pak především patologické fraktury dlouhých kostí, tedy zlomeniny horních a dolních končetin při nevelkém násilí. Riziko zlomeniny předloktí nebo stehenní kosti je pro ženy po přechodu 5 až 10x vyšší než pro stejně staré muže. Následky takového úrazu mohou být velmi vážné, v případě zlomeniny dolní končetiny hrozí dokonce invalidita, při dlouhém pobytu na lůžku i vážné komplikace přímo ohrožující život. Onemocnění srdce a cév. Nejvážnějším nebezpečím pro ženy po přechodu je zvýšené riziko kardiovaskulárních onemocnění. Je prokázáno, že ischemická choroba srdeční je u žen do 50 let života daleko méně častá než u mužů. Později ženy s muži srovnávají krok. O souvislosti s hormonálními změnami není pochyb. Když vaječníky skončí svou činnost, organismus trpí nedostatkem estrogenů, které jsou do té doby významným ochranným faktorem. Příznivě působí na průtok krve cévami, včetně koronárních tepen, které vyživují srdeční sval. Při deficitu estrogenů navíc pozorujeme nepříznivě změněny hladiny látek tukové povahy, především cholesterolu, v krevní plasmě. Statistiky prokazují, že právě onemocnění srdce a cév jsou nejčastější příčinou smrti žen ve vyšším věku. Umírá na ně více žen, než na tolik obávanou rakovinu. Podstatnou roli hrají estrogeny též v oblasti duševního zdraví, jejich nedostatek vede k řadě psychických potíží. Estrogeny dále příznivě ovlivňují pružnost vaziva, jejich karence vede ke zhoršení kloubních onemocnění a k řadě dalších problémů včetně vyšší tvorby vrásek. Stomatologové též upozorňují na nepříznivý vliv chybějících estrogenů na zdraví chrupu. Podání chybějících hormonů obvykle nejen rychle odstraní všechny potíže, ale především může předejít výše popsaným rizikům. Estrogeny podáváme buď samostatné nebo v kombinaci s dalším ženským pohlavním hormonem, progesteronem, přesněji řečeno s jemu účinkem podobnými látkami, tzv. gestageny. Na trhu se často vyskytují přípravky se směsí obou těchto hormonů, kopírující do jisté míry přirozené změny hladin v normálním menstruačním cyklu. Existují však i jiné režimy podání a různé jsou též cesty, jakými se tyto účinné látky do těla dostávají (tabletky, speciální náplasti, injekce, masti, vaginálně podávané léky, aj.). Vždy existují klady i zápory, žádný ze systémů hormonální substituce není nejlepší a nelze ho jednoznačně preferovat. Případ je vždy nutné posoudit individuálně, vybrat a doporučit to nejvhodnější. Hormonální substituční léčba je vhodná především pro ženy, u nichž vaječníky skončily svou činnost dříve, než je obvyklé. Bezdůvodně neléčit například ženu, které byly ve 40 letech vaječníky odstraněny při operaci, je hrubou chybou. Velkou skupinu, pro kterou je hormonální substituce značnou pomocí, tvoří ženy s přechodovými potížemi. Jednoznačně lze doporučit i preventivní podání. Tedy nasazení hormonální substituce tam, kde přechod nastoupil v očekávané době a žena nemá žádné potíže. Dostatečným zdůvodněním je výrazné snížení rizika infarktu či mozkové mrtvice stejně jako předcházení osteoporóze. Určité opatrnosti je třeba u žen s vážným onemocněním jater, dále u pacientek s častými záněty žil dolních končetin, především byly-li komplikovány utržením krevní sraženiny a jejím zanesením dále do těla, tzv. embolizací. Doporučit podání estrogenů nemůžeme u žen s prokázanou neodléčenou rakovinou prsu nebo jiným hormonálně závislým nádorem. Mezi ženami, ale stále i mezi částí zdravotníků, je hluboce zakořeněn názor, že jelikož klimakterium není nemoc, nýbrž normální stav, není správné a ani účelné léčit problémy s ním spojené. Slýcháme často námitku: "Proč léčit něco, co je přirozené, něco, co tak příroda zařídila?" Jde o zjevné nedorozumění. Délka lidského života se za poslední století tak výrazně prodloužila, že přežití padesátky, které bývalo dříve spíše raritou, je dnes považováno za standard. S tím příroda mohla jen stěží kalkulovat.Vypoví-li činnost štítná žláza, nikdo s doplněním chybějících hormonů neváhá. Proč jsou tedy estrogeny v takové nemilosti? Na prvém místě je pravděpodobně neodůvodněný strach z rakoviny. Statistiky však dokazují celkové snížení výskytu zhoubných nádorů u žen užívajících tuto léčbu oproti ostatní populaci. Ani vážné choroby, jako cukrovka či hypertenze, nebrání podání estrogenů. Onemocnění, při kterých je hormonální substituce vysloveně nevhodná, je opravdu málo. Většinou nevítaným vedlejším efektem hormonální léčby je krvácení podobné menstruaci. Objevuje se u těch režimů, které se snaží kopírovat změny hormonálních hladin běžné v normálním menstruačním cyklu. Existují též varianty hormonální substituční léčby, při kterých k žádnému krvácení nedochází, jsou však vyhraženy až pro vyšší věk. Při podání estrogenů v žádném případě nehrozí otěhotnění. Výskyt krvácení na tom nic nemění. Ženy se obávají, že se při hormonální substituční léčbě zvýší jejich hmotnost. Podání estrogenů hmotnost výrazně neovlivňuje. Bohužel ve věku, kdy o nasazení této terapie uvažujeme, většina žen přibývá na váze ať hormony berou nebo ne. Statistiky ukazují, že u pacientek, které samy primárně nemají zvýšené riziko, podání hormonální substituční léčby po dobu 7 až 10 let výskyt tohoto vážného onemocnění nezvyšuje. U žen rizikových skupin, například s výskytem rakoviny prsu v rodině, je však třeba maximální opatrnosti. Každopádně vyšetřování prsů všemi dostupnými metodami, včetně rentgenového vyšetření speciálními k tomu vyrobenými přístroji (mammografie), by mělo patřit k pravidelným kontrolám žen, nejen při této léčbě. V řadě případů je vhodná hormonální léčba přesahující oněch zmíněných 10 let. Je vždy nutné postupovat individuálně, zodpovědně posuzovat, které nebezpečí je pro pacientku větší. Je jím rakovina prsu , která se dá při správném sledování včas odhalit a v těchto případech i úspěšně léčit, nebo daleko častější, obtížně předpověditelný a často rychle smrtící infarkt? Daleko větší pozornost než v předchozích letech je po 40. roce života třeba věnovat správné výživě. Nezbytným předpokladem zábrany řídnutí kostí je dostatečný přísun vápníku. Pokud není potravou zajištěn, je i substituční léčba sama o sobě neúčinná a je nutné doplnění tohoto prvku ve formě léku. Je třeba dbát na správné složení stravy s dostatkem vitaminů a bílkovin, s vyváženým přísunem cukrů a s omezením přívodů tuků živočišného původu a dostatkem tuků původu rostlinného. Nenahraditelný význam má z hlediska prevence osteoporózy i kardiovaskulárních onemocnění pravidelná fyzická aktivita. Každodenní procházky, kondiční cvičení nebo běh, rekreační sport a další aktivity jsou nejen tou nejlepší ochranou před celou řadou onemocnění, ale i před nechtěným váhovým přírůstkem. Negativní vliv má samozřejmě kouření, nadměrná konzumace kávy a nestřídmé požívání alkoholických nápojů. Podstatnou roli hraje i psychická pohoda. Důležité je dělit správně čas mezi povolání, rodinu a najít si i chvíli pro své koníčky.